Optimálních izolačních vlastností konformního povlaku lze dosáhnout pouze tehdy, když je lakovaná vrstva homogenní. Místa s prasklinami, popř. i s jinými defekty jsou náchylná ke korozi, mohou způsobit problémy s elektrickými vlastnostmi, stejně jako nedokonale nalakovaná vrstva může mít nedostatečnou pevnost.
Pro jednoduchou a spolehlivou optickou kontrolu nalakované vrstvy můžete:
- lakovat zabarvenými variantami laku s jasným kontrastem k substrátu
- použít laky s fluorescenční úpravou (u výrobce PETERS všechny varianty s indexem FLZ)
Fluorescenční emise v laku probíhá prostřednictvím procesu známého jako fotoluminiscence, kdy specifické látky (fluorescenční pigmenty nebo barviva) absorbují světlo určité vlnové délky (obvykle ultrafialové, UV) a poté emitují světlo o delší vlnové délce ve viditelném spektru.
Lze tedy rychle, jednoduše a efektivně rozlišit nalakované a nenalakované oblasti. Pro tento účel jsou vhodné slabé UV zdroje nebo lampy „černého světla“ s podílem UV A při 350-375 nm.
Obr č. 1: Příklad částečně nalakované osazené DPS na denním světle (vlevo) a pod černým světlem (vpravo)